ALYCIA LEAH EALDWINE-SMITHE

17. července 2016 v 15:51 | Admin |  Postavy
Věk: 416 let (19 lidských) | Rasa: Čistý anděl | Hráč: Admin (ChemicalFloyd) | Wennar | FC: Natalis Domini





Alycia je malé vyhublé postavy. Její výška by se dala přirovnat k některým dětem na druhém stupní základní školy, protože měří pouhých 156 centrimetrů. Díky své štíhlé postavě se jeví ještě drobnější, než ve skutečnosti je. Její výšku však podtrhují dlouhé zrzavé vlasy, které má od přírody hodně vlnité a většinou je nosí rozpuštěné nebo v ležérním culíku. Její pomněnkové oči zdobí husté černé řasy a taktéž husté obočí. Mezi očima má malý, ale vcelku špičaty nos a pod ním plné rty. Nos jí zdobí spousta pih a vedle úst a pod okem má mateřské znamínko. Alyciu nejčastěji uvidíte oblečenou v nějakých šatech, které nosí nejraději. Většinou jsou v bílé barvě, která se hodí k jejím sněhově bílým křídlům. Svá křídla nosí většinou zahalená, když je mezi lidmi, kteří nevědí o nadpřirozenu. Její nohy neuvidíte jinak než bosé, boty nosí jen výjimečně.



Alycia je, jako každý jiný čistý anděl, takové sluníčko, které se většinu času usmívá a má radost z toho, že může pomáhat lidem, kteří to potřebují. Už nemálokrát zamířila do nemocnice a pomáhala vyléčit zranění pouhým dotykem nebo oživovat zemřelé. Její vlastnosti jsou proto převážně kladné, ale to pouze, když je mezi lidmi. Většinu času tráví sama a to jí nutí přemýšlet o tom, jak zemřela. Doteď si na to totiž nevzpomněla. Andělé si prý po čase vzpomenou na jejich smrt, ale ona si za těch několik stovek let ještě nevzpomněla a to jí kolikrát vede do stavů zoufalosti, které nedokáže ovládat.



Alycia se narodila na samém konci 16. století. Přesněji 19. prosince 1600. Narodila se do šlechtické rodiny, z čehož však nikdy nebyla úplně nadšená a nikdy nehodlala přijmout nějaký titul. Zajímal jí vesnický život a chtěla pomáhat lidem od chudoby, to jí ale rodiče nikdy nepovolovaly. Vzdělávala se sama se svým učitelem, který za ní chodil až do jejích komnat, protože rodiče jí odtamtud nechtěli pustit. Byla neustále pod dohledem kvůli strachu jejích rodičů, že snad jednoho dne uteče, aby nemusela převzít vládu. Jednoho dne se jí to ale povedlo. V den svých 15. narozenin jí její bratr vzal na projížďku na koních. Po tak dlouhé době byla konečně venku a nemohla se nabažit čerstvého vzduchu, zpěvu ptáků a té věčné svobody, která ji tak lákala. Na koni seděla poprvé ve svém životě, ale ani tak se nebála a koně se jí podařilo zmást a vystrašit tak, že se splašil a rozběhl se s ní pryč. Místo toho, aby byla vystrašená, se smála. Byla konečně volná. Koně se nepokoušela zastavit, ale místo toho ho pobízela ještě k rychlejší jízdě dokud za sebou už svého bratra neviděla. Věděla, že jí rodina bude hledat, proto si ihned sehnala jiné oblečení než honosné šaty a ostříhala si své vlasy, dlouhé až pod lopatky, na krátko, aby nebylo poznat, že je to ona. 4 roky se jí podařilo se skrývat až jednoho dne se jí zastesklo po jejím bratrovi. Poslala mu dopis, aby se s ní sešel a ten tak i učinil. Přivedl sebou však i skupinku střážných, kteří se nejdříve skrývali v keřích a když ji uviděli, hned jí chytli a odvedli zpět domů. Další den už se chystala svatba se šlechticem z nedalekého panství a zároveň její jmenování, které dosvědčovalo tomu, že po smrti svých rodičů se ujme vlády místo nich. Hodinu před obřadem seděla na posteli ve svatebních šatech a dívala se z okna. Měla takový strach, že už se nikdy nepodívá ven. Vesnický život se jí natolik zalíbil, že si nemohla připustit povinnosti, které by ji po obřadu čekaly. Ve svých komnatách se oběsila.
Probrala se až 3 měsíce po své smrti. Ležela uprostřed louky. Nikde žádné město nebylo, jen lesy a pole. Stále na sobě měla bílé svatební šaty a ze zad jí rostly velká bílá křídla. Časem přišla na to, čím je a co má dělat. Během těch 3 měsíců se toho stalo hodně, ale vzpomněla si na to až po čase. Také si vzpomněla na svůj předešlý život, ale nikdy si nevzpomněla na to, jak zemřela. 300 dalších let se skrývala v lesích, protože měla strach, že jí najdou nějací obyčejní lidé, poznají ji a pošlou zpět. Místo toho ale poznala muže, který ji pomohl se postavit zpět na nohy. V roce 1883 se za něj měla vdát. Měla na sobě ty šaty, ve kterých se měla vdávat i poprvé. Při příchodu k oltáři však ženich zmizel a už se neobjevil. Zbylo jí po něm jen několik bílých růží, které jí každý den nosil.
I přes všechny své špatné zkušenosti (ale věřte, že bylo i ještě více těch dobrých) nepřestala věřit nebo doufat. Je šťastná, protože je konečně volná a nemusí se řídit žádnými pravidly, pouze pomáhat lidem.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama